Když milujete filmová sci-fíčka, máte zásadní problém. Kvalitních snímků je tak málo, že je dokážete všechny vyjmenovat z hlavy. Proto jste ochotni tvůrcům leccos odpustit aspoň za originalitu
nebo dobré zpracování.
Píše se rok 2174 a z přelidněné a neobyvatelné Země startuje kolonizační hvězdolet Elysium, který veze drahocenný náklad: 60 000 lidí spících v hibernačních kójích. Něco se ale zvrtne…
Na obří kosmické lodi se probouzí z umělého spánku jeden z členů posádky – desátník Bowman (Ben Foster). Po letech strávených v hibernaci je silně dezorientován a evidentně trpí výpadky paměti. Vzbudí svého nadřízeného poručíka Paytona (Dennis Quaid) a společně usilují o nahození energetického zdroje. Jinak jim hrozí, že se přes zablokované dveře své kabiny nedostanou dál do lodi.
Loď pěkně zlých duchů
Brzy zjišťují, že se během jejich dlouhé poutě něco na Elysiu zásadním způsobem pokazilo. Na potemnělých palubách se prohání podivné přízraky, většina systémů na lodi nefunguje a oba členy posádky čeká zásadní rozhodnutí. Aby mohli zajistit úspěch mise a doletět na novou domovskou planetu, musí se dostat přes celou loď, na níž řádí zmutovaná monstra. A to není vše, na zmatené astronauty číhá hrozba jménem Pandorum, neboli psychická porucha, která způsobuje přeludy a jakési kosmické šílenství.
Superrychlý střih a všudypřítomná temnota
Zápletka je pro sci-fi horor komorního typu dostatečně silná. Ztemnělá kosmická loď, na níž se probudí hlavní hrdinové, je už sama o sobě strašidelným místem. A co teprve, když přidáte hrozivé zvuky, které se pravidelně z útrob Elysia ozývají. Akční element je doplněn i o další rozměr, jelikož Payton mezi těmi, kdo přežili, narazí na krásnou vědkyni Nadiu (Antje Traue). Co je to ale všechno platné, když většina bojových scén trpí tak rychlým střihem, že divákovi nedovolují orientaci v ději. Brzy ztratíte přehled, kdo vlastně bojuje proti komu.
Kde jsme to už viděli?
S podobným námětem jsme se už v posledních dvaceti letech setkali přinejmenším dvakrát – typickým příkladem jsou snímky Horizont události a Pád do tmy. Nicméně ani klasická jednička Vetřelec Ridleyho Scotta se dnes už osvědčenému vzorci nevymyká. I tam jde o boj proti neznámé příšeře v uzavřeném prostoru kosmické lodi. Ostatně Scottův Vetřelec je přelomový právě v tom, že zde poprvé došlo ke kombinaci žánru sci-fi a hororu. Je proto přirozené, že hlavní roli hrají poblikávající zářivky, všudypřítomná špína a patina, skřípající zvuky sténající lodi, nebezpeční „bubáci“ a smrtelně vystrašení astronauti.
Překvapení na závěr
Pokud znáte režiséra M. Nighta Shyamalana, víte, že jeho hlavním trumfem bývala naprosto překvapivá pointa, která korunovala závěry jeho filmů – od Šestého smyslu přes Znamení až po Vesnici. O totéž se u Symptom Pandorum pokoušel Christian Alvart. Abychom se nedopustili tzv. spoileru, tedy nežádoucího odhalování rozuzlení, detailům se vyhneme, nicméně vězte, že jde o poměrně originální finále, které potěší srdce každého fanouška sci-fi.
