Byl to jen americký sen

Co dělat, když máte zdánlivě všechno, ale to „všechno“ se vám najednou zhroutí pod rukama jako domeček z karet? Julianne Moore září coby nešťastná žena zamčená v nablýskaných kulisách americké domácnosti 50. let.

Spojené státy zažívají poválečnou konjunkturu a Cathy žije dokonalý život. Má dvě zdravé děti, její manžel Frank vydělává slušné peníze v rozvíjejícím se byznysu televizní reklamy, všichni společně obývají rozlehlý dům v zazobané části státu Connecticut. Na všechny domácí práce je tu služka Sybil, Cathyiným hlavním úkolem je jen vypadat skvěle, hostit přítelkyně a poskytovat oporu svému milujícímu manželovi.

Jenže Frank až tak milující není: nic netušící manželka ho jednoho dne nachytá v náručí jiného muže. Co teď? Pokusy o terapii nezabírají, věc se musí tutlat před konzervativním okolím… Není divu, že Cathy nachází klid, útěchu a pochopení jinde. Jenže i v tom je problém: její nová spřízněná duše, zahradník Raymond, je – černoch…

Scenárista a režisér Todd Haynes (Sametová extáze, Beze mě: Šest tváří Boba Dylana) natočil film Daleko do nebe jako poctu klasickým hollywoodským melodramatům, jaká v polovině minulého století točil Douglas Sirk. Nekomplikovaný příběh je vyprávěný poměrně exponovaně, všechny postupy však hrají dohromady jako barvy na luxusní tapetě. Perfektně oblečené postavy pózují v interiérech sladěných do posledního detailu, kamera krouží v precizní choreografii jízd a jeřábových poletů, smyčce v partituře klasika filmové hudby Elmera Bernsteina doslova hřmí a postavy se snaží vydržet pod tíhou svého kříže.

Ale Daleko do nebe není jen nablýskaným povrchem – stejně jako jím není ani Cathyin život a jako jím nebyly snímky Douglase Sirka. Dobovým tiskem přehlížená melodramata pozdější generace kritiků vyzdvihly jako promyšlené komentáře společenské reality a závažných témat, jako jsou rasová segregace, potlačování „nemainstreamových“ forem sexuality nebo pokrytectví bohatších vrstev. Sirkův obdivovatel, Todd Haynes, přináší v jediném překrásném balení tři filmy v jednom: působivý příběh silné ženy, poctu opomíjenému žánru i jemně ironický komentář k vývoji kinematografie. A vynikající výkony Julianne Moore a Dennise Quaida jsou už jen skvělým bonusem.

Verdikt: Stylově natočený film o smutném životě za maskou dokonalosti a přetvářky lze vnímat „na první dobrou“ jako klasické melodrama, i poněkud složitěji coby láskyplnou poctu zašlému žánru.

Daleko do nebe