Bůh masakru: Když padnou společenské masky

Když se na hřišti poperou děti, většinou nejde o žádnou tragédii. Roman Polanski však na základě takového běžného incidentu vystavěl skvostnou divadelní hru, kterou okamžitě převedl na filmové plátno. 

Dva manželské páry se setkávají v jednom bytě, kde mají urovnat následky rvačky jejich dětí. Na povrch však rychle začínají vylézat přetvářky typické pro představitele střední třídy. Ač oba páry patří do stejné „kasty“, každý z nich představuje jiný typ městské neurózy. Během hodiny a půl se čtvěřice postupně zbavuje zábran a na povrch se dostávají jejich skutečné povahy. 

Ptáte se, jaký smysl má natočit typicky divadelní materiál na filmový pás? Stejně jako v úspěšném filmu Na dotek (Jude Law, Julia Roberts), jde hlavně o to, že má divák možnost sledovat příběh v hvězdném obsazení, které by se na divadle nikdy nepodařilo dát dohromady.

V Polanského filmu Bůh masakru je Jodie Foster na rozdíl od sci-fi snímku Kontakt protivná a hysterická hostitelka, Christopher Waltz je na rozdíl od Hanebných panchartů sarkastický právník, závislý na mobilu, John C. Reilly si zahrál prostého tatíka, který není zrovna přemýšlivý typ a čtvrtou hvězdu představuje snobská panička Kate Winslet.

Roman Polanski, který v srpnu oslaví dvaaosmdesáté narozeniny, je jedním z mála skutečně mezinárodních filmařů. Žil a natáčel v Polsku, Spojeném království, Francii i Spojených státech. Narodil se v Paříži do umělecké rodiny, která se v předvečer druhé světové války vrátila do rodného Krakova. Po obsazení města nacisty byli jakožto Židé nahnáni do ghetta. Jako osmiletý zažil Polanski odvlečení svého otce do Mauthausenu a o něco později matky se sestrou do Osvětimi. Sám unikl likvidaci ghetta jen o vlásek. Schovával se u několika polských rodin. Dětství plné strachu a násilí se muselo otisknout do jeho díla, a to nejen volbou témat, jako v třemi Oscary oceněném Pianistovi z roku 2002. I například zfilmování viktoriánské klasiky Oliver Twist (2005) je podle Polanského vlastních slov inspirováno jeho mládím. 

Film Polanského fascinoval už od útlého dětství, pomáhal mu snášet útrapy života v ghettu. „Na tržišti nedaleko jeho hranic se promítaly zpravodajské relace,“ vzpomínal o desítky let později. „Znal jsem jeden roh, odkud šlo dohlédnout na plátno. Fascinován jsem hltal každý záběr, i když ukazovali jen vítězství německých zbraní a protižidovskou propagandu.“

Po studiu na filmové škole v Lodži natočil v roce 1962 svůj debut – celovečerní film Nůž ve vodě. První významnější polský poválečný film, jehož námětem nebyla válka, vynesl dosud neznámému tvůrci oscarovou nominaci. Krátce poté odešel Polanski přes Francii do Británie, kde natočil tři filmy a potkal svoji pozdější manželku Sharon Tate. 

V roce 1968 byl pozván studiem Paramount do Ameriky, aby natočil Rosemary má děťátko. Úspěch v Hollywoodu však přišel ruku v ruce s obrovskou osobní tragédií, když byla Sharon Tate v srpnu 1969 zavražděna sektou Charlese Mansona. Polanski se na několik let stáhl do Evropy, i když si za oceán odskočil natočit Čínskou čtvrť, v roce 1974 nominovanou na jedenáct Oscarů.

Definitivně ukázal Spojeným státům záda v roce 1978, ovšem trauma ze ztráty milované osoby bylo jen jedním z důvodů. Polanski byl v Los Angeles zatčen za znásilnění třináctileté dívky, později překvalifikované na pohlavní styk s nezletilou. Před trestem utekl do Londýna, o dvaatřicet let později jej však incident přesto dostihl. V září 2009 byl na popud Spojených států zatčen švýcarskými úřady a po složení kauce čtyř a půl milionů dolarů zůstal devět měsíců v domácím vězení v Curychu.

V roce 2011 se Polanski vrátil na stříbrné plátno právě se zmiňovanou adaptací hry Yasminy Reza Bůh masakru. V současné době připravuje film s názvem D o aféře Dreyfus, antisemitsky motivovaném pronásledování důstojníka francouzské armády v devatenáctém století. Natáčení snímku se rozbíhá v těchto dnech ve Varšavě.