Bláznivý život s tátou

Cameron je atraktivní chlap, který rád tvoří, vaří, zahradničí a vymýšlí program pro své dvě malé dcerky. Zdá se vám jako ideální muž? Ne tak docela – trpí totiž maniodepresí. Kvůli této nemoci není schopen svou rodinu zajistit a normálně fungovat. S řešením přijde jeho žena Maggie – má možnost odjet na 18 měsíců do New Yorku, kde může absolvovat manažerský kurz, a zajistit si tak dobře placenou práci, ale Cameron by se mezitím musel postarat o domácnost a děti. Zoufalý muž na tohle řešení přistoupí, a tak začne nejbláznivější rok a půl jeho života.  

Mark Ruffalo (Podfukáři, Spotlight) byl za roli nemocného Cama nominován na Zlatý Glóbus a ukazuje, že komediální dramata jsou jeho silnou stránkou. Maggie ztvárnila Zoe Saldana, exoticky vyhlížející kráska, kterou jsme letos viděli jako důstojnici Uhuru ve Star Treku: Do neznáma. Společně rozehrávají manželskou etudu, v níž hlavní roli hraje nevyléčitelná porucha, za kterou sice nikdo nemůže, ale trpí kvůli ní všichni. Někdy je Camovo chování úsměvné jako v případě jeho přehnaného přátelství se všemi ze sousedství nebo chaotického bytu plného nedokončených projektů. Nicméně jindy už to taková legrace není – třeba když se uprostřed noci sebere a prostě odejde a malé holčičky zůstanou v bytě samy. Mimochodem jejich představitelky Ashley Aufderheide a Imogene Wolodarsky jsou také velmi podstatnými články rodinného puzzle – na jednu stranu hrají pěkně rozpustilé dívenky, co dokážou rodiče pořádně rozčílit, ale zároveň ve chvíli, kdy jde do tuhého a ony se musí starat o tátu spíš než on o ně, dokážou zvážnět a i díky nim nedojde k žádné tragédii.

Za scénářem i režií stojí Maya Forbes a děj vychází z jejích vzpomínek – předlohou ústředního páru byli její vlastní rodiče. I proto je film zasazen do konce sedmdesátých let. Samotnou režisérku ve filmu ztvárnila její dvanáctiletá dcera Imogene. „Moje dcery mého tatínka a svého dědečka nikdy nepoznaly. Vyprávěla jsem jim o něm před spaním a teprve pak si uvědomila, jaká s ním vlastně byla legrace,“ popisuje Forbes, proč začala psát scénář. S tím jí nakonec pomáhala její maminka.

Celá rodina režisérky je dost zajímavá ‒ matka Peggy (filmová Maggie) se stala první Afroameričankou, která ve Spojených státech založila firmu zaobírající se investičním managementem. Sestra China Forbes se proslavila jako zpěvačka a textařka a dnes ve svých šestačtyřiceti letech působí jako frontmanka kapely Pink Martini. A hlava rodiny Donald Cameron, potomek francouzských a skotských imigrantů, se zase dokázal vypořádat s handicapem v podobě zákeřné maniodeprese. Kvůli své nemoci bohužel zemřel předčasně ‒ v necelých 60 letech.

Ruffalo Cama ztvárnil věrohodně ‒ dokonce i Peggy Forbes potvrdila, že ji jeho výkon příjemně překvapil, i když se zpočátku trochu bála. Také sám herec přiznal, že pro něj byla výzva zahrát někoho, kdo doopravdy žil. „Dostal jsem desetiminutové video Cama při snídani s rodinou a to byl základ pro moji postavu,“ vysvětlil Ruffalo způsob, jak se snažil Cameronovu osobnost nasát.

Jedním z hlavních poselství snímku je ukázat potřebu mluvit o tomto citlivém tématu a být lidem trpícím maniodepresí oporou. Svět na houpačce je sice drama se vším všudy, ale naštěstí se nebere až tak vážně a nabízí i odlehčené momenty, u kterých se zasmějete. Také ukazuje, že věci zkrátka nejsou černobílé – Cam je sice skvělý a milující táta, ale i když pomineme jeho nemoc, k dokonalosti má stále daleko. Stejně jako je vlastně dost diskutabilní, jestli je správné nechat malé děti v péči maniodepresivního člověka, jako to udělala Maggie. Velkou výhodou snímku je také nepředvídatelnost děje – přece jen je to skutečný příběh, ve kterém šablony a klišé nemají místo.

Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.