Bídníci v novém kabátku

Film s Hughem Jackmanem jste viděli, muzikál naživo možná taky, i knihu četl leckdo. Příběh Bídníků byl zpracován i dříve, a to v různých provedeních, od toho posledního však již uplynulo pár let, takže je tu zatím nejmodernější pojetí – přímo od Francouzů a tak dobré, že si v roce 2019 vysloužilo nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film.

Když mluvíme o moderním pojetí, nemáme na mysli princeznu a Bajaju zasazených do moderního prostředí, jak tomu občas bývá zvykem při renovaci starých pohádek. Režisér Ly si tady vybral příběh inspirovaný pařížskými vzpourami v roce 2005, ve kterém je paralela mezi Hugovými Bídníky a současností sice vlastně náhodná, ale naprosto přesná.

O čem to tedy…

O policejním násilí. Tak by se to dalo krátce shrnout. Film se odehrává těsně po mistrovství světa ve fotbale a vypráví o policistech, kteří při potírání zločinu mezi africkými a arabskými přistěhovalci a jejich dětmi používají více násilí, než se tvůrcům filmu zdá adekvátní. Kromě podobnosti narativu, se příběh odehrává na stejném místě, jako ten původní – tedy v Montfermeil, na periferii Paříže.

Líbilo se?

Film byl přijat lecjak. Na jedné straně tu byli ti, kteří jej vnímali čistě po filmové stránce a těm se líbil. Jde o klasickou „ghetto story“, kde je hranice mezi dobrem a zlem, mezi tím, kolik násilí dává smysl a kolik už ne, mezi viníkem a obětí, poměrně tenká. Snímek je natočen syrově, někdo by řekl až neumětelsky. S neklidnou kamerou a nefilmovým vzhledem pak v celku působí trochu jako dokument, což vám pomůže vžít se do děje víc, než kdyby to bylo uhlazeně hezké. V druhém táboře kritiků stál zástup těch, kteří film vnímali i z hlediska poselství. K arabským a africkým přistěhovalcům nechovají příliš sympatií a film, který o něčem takovém informuje, se jim nelíbil.

Bude se to líbit vám?

To záleží, kde stojíte. Tak jako tak, se film nedá než doporučit, protože představuje unikátní kulturní zážitek. Jedná se o režijní debut muže, od kterého toho nejspíše uvidíme ještě spoustu, jeho Bídníci totiž v roce svého vydání udělali spoustu vln jak na festivalech, tak mimo ně.

Film je ve francouzštině, ani jednoho herce jste před tím nejspíše nikde neviděli a je natočen člověkem, který celovečerák režíroval poprvé. Takže se připravte na škálu nových chutí. Sice vás nečeká Matt Damon ani Brad Pitt, na druhou stranu alespoň budete moci snímek vnímat čistě pro jeho fascinující děj.

Na filmu je hezké, že i když režisér vyrůstal v prostředí, o kterém točí, zůstává relativně nestranný. Bylo by jednoduché se dramaticky přiklonit na stranu přistěhovalců, či na stranu policie, nicméně tím by se tvůrce přihlásil k tomu, či druhému táboru, a ztratil by drahocenný nadhled. Zde jak ti z publika, kteří podporují přistěhovalce, tak ti, kteří by je radši viděli zpátky v jejich vlasti, nachází dost argumentů pro i proti na to, aby jim film nevadil. A to vypovídá o obdivuhodné vyrovnanosti scénáře. Dokázat něco takového v takto polarizujícím tématu totiž není žádné pírko.

Ladj Ly

Ladj Ly – filmař, kterého téma nepokojů mezi přistěhovalci a místními pálilo odjakživa a věnoval mu pozornost jak v krátkých filmech, tak dokumentech. O autentičnost se nemusíte bát, Ly byl v roce 2011 odsouzen na několik let za únos, takže pokud točí o gangsterech, ví, o čem mluví.

Bídníci

Hodnocení redakce