Život ve smrti

Navýsost aktuální ukrajinský snímek. Válečné drama zachycuje východní Ukrajinu po válce. Svět, ve kterém se bývalý voják Sergej trpící posttraumatickým stresem, snaží naučit žít. Zničená krajina, města i lidé mu však nepomáhají. Dokud v nové práci nepotká Katju.

Drama ukrajinského scenáristy a režiséra Valentyna Vasjanovyče získalo hlavní cenu v části Horizonty na filmovém festivalu v Benátkách v roce 2019. Vasjanovyč sám o filmu říká, že jeho hlavním cílem bylo zprostředkovat emocionální stav lidí, kteří viděli a prožili válku, ne vyprávět nějaký kontinuální příběh. Proto si „herce“ vybíral výhradně z neprofesionálů, tedy mezi neherci. V hlavních rolích se tak představí jako bývalý zpravodajský důstojník, nyní pracující jako dobrovolník, Andriy Rymaruk, jako zdravotnice Liudmyla Bileka, a jako další dobrovolník Vasyl Antoniak. Vasjanovyč tvrdí, že žádný profesionální herec nedokáže spolehlivě zahrát pocity, které válka přináší.

Nadějná deprese

Celý film se nese v jakémsi typickém slovanském artovém stylu. Sestává většinou ze série dlouhých statických záběrů. Každá scéna je přibližně stejně dlouhá a v každém takovém dlouhém záběru se zdá, že všechny události mají naprosto stejnou váhu: muž, kterému nadává nadřízený v ocelárně, pak v zoufalství skočí do huti; jiný chlapík si vyrábí vanu ze zrezivělé lopaty bagru; pár, který má sex v reálném čase. To vše jsou reální lidé, snažící se nějak pře/žít. 

Hlavní příběh se odehrává v roce 2025, tedy „rok po skončení války“ s Ruskem na východní Ukrajině. Ale místo toho, aby byla Atlantida totálně depresivní film, vzhledem k ekonomické devastaci země, děsivě znečištěné a nášlapnými minami poseté krajině, je to film, který je v mnoha ohledech až podivně optimistický.

Hlavní podíl na tom všem mají výkony neherců Andriye Rymaruka jako Sergeje ‒ ten hraje v podstatě takového něžného medvěda ‒ a Liudmyly Bileky coby Katji, což je bývalá studentka archeologie a také bývalá záchranářka. Oba se podílí na projektu exhumace mrtvých a jejich identifikaci. S hořkou ironií si Katja uvědomuje, že skončila v oboru, který sice studovala, ale nyní vykopává těla mnohem mladší.

A podobných paradoxů je Atlantida plná, přesto je v tomto filmu velký kus naděje. Lidská vůle žít a milovat je prostě silnější než všechny válečné hrůzy. 

Zajímavost

Vasjanovyč si vyzkoušel i roli střihače, a to rovnou ve vynikajícím a zcela netradičním snímku režiséra Myroslava Slabošpyckého Kmen (2014). Ten byl kompletně obsazen neslyšícími neherci komunikujícími pouze znakovou řečí a neobsahoval žádné titulky. 

Previous Next

Atlantida

Hodnocení redakce