Alkohol, drogy a New York

Je úžasné, když můžete sledovat film, který klade důraz na jemné životní textury. Přesně takový je i James White coby celovečerní debut režiséra Joshe Monda.

Je to osvěžující, autentické a velmi silné drama, které trochou ironie připomíná newyorské klasiky Sex ve městě nebo Girls, ale hlavně je to skvělá sonda do mezilidských vztahů. James White (Christopher Abbott) se musí vyrovnat se smrtí otce, ale také sám se sebou. K alkoholu, divokým pijatikám, LSD i barovým rvačkám má až příliš blízko, a tak není divu, že se mu moc nedaří udržet si nějakou práci. Chová se spíš jako zpovykaný fracek než jako mladý muž, který musí převzít zodpovědnost za sebe a brzy i svou matku Gail (Cynthia Nixon), která bojuje s rakovinou.

Režisér Mond se zaměřuje na každodennost, čímž minimalizuje patetičnost a kýčovitost nelehkého vztahu mezi matkou a zpupným synem. Mond se totiž snaží vyhýbat klasickým klišé, spíš jde až na dřeň, nebojí se realisticky natočených scén, přitom k jeho způsobu vyjadřování patří také zkratka, takže se nemusíte obávat žádného dlouhého vzdychání při umírání nebo nadbytečných milostných scén, jen aby byl film trochu skandální.

James White klade vysoké nároky také na herce, především na mladého Abbotta jako Jamese, jinak sympatického mladíka náchylného k docela pochopitelným záchvatům sebedestrukce a ničení. Nixon je také vynikající, zúročuje své herecké, ale i rodičovské zkušenosti velmi citlivě. Když Jamese kárá, pořád v ní vidíte milující matku, ne jen unavenou, naštvanou a bezmocnou ženu. Za tuhle roli si zasloužila být aspoň navržena na Oscara.

Film je velmi komorní, působí intimně a opravdově, což je dáno tím, že režisér a scenárista v jednom, Mond, zpracovává vlastní prožité zkušenosti. Také jemu matka umírala na rakovinu, proto dokázal do snímku dostat tolik citu, ale také zmaru a strachu. Je až neuvěřitelné, že natáčení trvalo pouhých dvacet dva dnů, protože při sledování máte pocit, že herci spolu museli trávit měsíce. Srozumění mezi jednotlivými postavami, emoce, dialogy, to vše funguje jako na drátkách. Na dramatičnosti všemu přidává ještě kamera, která zvláště Jamese sleduje většinou v dlouhých detailech, kde se ukazuje, jakým klubkem emocí vlastně je, že to není ten velký „pařmen“, jakým by chtěl před přáteli být, ale jen vyděšený syn, který miluje svou matku.

James White