Filmová recenze – Léto pro dva

Je to ten typ filmu, jehož sílu si plně uvědomíte až ve chvíli, kdy skončí. Hlava plná otázek, na které vám dal i nedal odpověď, v srdci pocit, že jste se stali svědkem něčeho velkého, jen to ještě neumíte plně uchopit. Aftersun jedná s divákem tak trochu podvratně, ale za zlé mu to mít nebudete.

O debutu Charlotte Wellsové mluvil filmový svět od loňské premiéry v Cannes až do letošních Oscarů, kde získal nominaci jeho hlavní mužský protagonista Paul Mescal. Nutno říct, že oprávněně: film, jenž popírá potřebu příběhu, zásadně nikomu nic nevysvětluje a z dramat uznává jen ta nehmatatelná, s hereckými výkony logicky stojí a padá. Mescalovi zdárně sekunduje zázrak vzešlý z konkurzu čítajícího osm stovek jmen, Francesca Corio, jejíž přirozený projev odzbrojuje.

Vztah, jenž se těm dvěma podařilo před kamerou navázat, má kouzlo, uvěřitelnost i hloubku. On jako příliš mladý otec, takový, co je víc kamarád než táta, jenž ani po jedenácti letech neví, jak na „věc“, ale poctivě, až dojemně se snaží. Ona jako milující dcera, na křehkém rozhraní věku, kdy už se necítí být dítětem, ale obhroublý a přesexualizovaný svět dospívajících ji ještě trochu děsí. On na první pohled zábavný a atraktivní, na druhý (nebo spíš třetí) komplikovaný a neprůhledný, s tajemstvím. Ona citlivá a nevinná, současně však nadprůměrně vnímavá a tušící.

Dvojice, již mnozí mají za sourozence, tráví svou (poslední?) dovolenou v obligátním přímořském letovisku, kde nedělají nic jiného, než že se snaží zabíjet čas způsobem pro přímořské letovisko typickým. Většinu času sledujeme, jak spolu tlachají (a mlčí). Kromě toho dovádějí, plavou, tančí, zpívají, utahují si z ostatních dovolenkářů, sem tam si s některým z nich zahrají kulečník či vodní pólo, ale jinak jsou tu hlavně sami pro sebe.

Na diváka odkojeného hollywoodskými bijáky to může působit jako jedno velké nudné NIC a popravdě, někdy to NIC opravdu je – kdybychom ovšem pod povrchem nevnímali obrovské a (jak se ukáže, oprávněné) napětí. Vtíravý pocit, že když ne hned, tak nejpozději v další minutě nutně někdo něco strašlivého provede či zažije.

Nenaplněný zůstane jen zdánlivě. Aftersun k divákovi promlouvá mezi řádky, v subtilních, sotva postřehnutelných náznacích, ale kdo se na něj naladí, rozhodně neodejde zklamaný.

Previous Next

Aftersun

Hodnocení redakce