30 minut po půlnoci: Chyť mě, když to dokážeš!

Jak by vypadal film o dopadení a zabití Usámy Bin Ládina od režiséra Terminátora, Vetřelců a Pravdivých lží už se nikdy nedozvíme. Ale byli jsme blízko. Zájem Jamese Camerona natočit ho se vypařil jako sebevražedný atentátník, když se Avatar stal nejúspěšnějším filmem všech dob, a v zaměřovači se objevila pokračování. Možná je to jedině dobře. Příběh o desetiletém honu na nejhledanějšího muže světa spadl do klína režisérce Kathryn Bigelow. Cameronova bývalá manželka se do projektu pustila po čerstvém oscarovém úspěchu jednoho z nejlepších válečných dramat Smrt číhá všude.

Realisticky pojatý film Třicet minut po půlnoci servíruje napínavou thrillerovou jízdu, která vrcholí pětadvacetiminutovým zátahem na Bin Ládinovu opevněnou skrýš – tedy scénou jen o pár minut kratší, než trvala skutečná tajná operace amerických zvláštních sil. Z celých Třiceti minut po půlnoci prýští (částečně nafixlovaná) realističnost v pravidelných intervalech, takže děj vtáhne ještě spolehlivěji než drama Černý jestřáb sestřelen. K tomu je třeba připočítat scény mučení zajatců, jež vyvolaly hodně kontroverze. A je jasné, že nic jiného by se ani nedalo čekat. Ne od ženské, která už na začátku 90. let natočila adrenalinovou pecku Bod zlomu, do té doby výhradně chlapský žánr chytla za „tamto“ pod pasem a už nepustila. Hlavní hrdinkou Třiceti minut po půlnoci a Bin Ládinovou zkázou je stejně nekompromisní zrzka.

Začátku natáčení předcházelo několik měsíců pátrání a přehrabování se v dostupných zdrojích. Kathryn Bigelow ho svěřila scénáristovi Marku Boalovi. Ten mimo jiné zjistil, že mezi agenty CIA na stopě Bin Ládina byla mladá žena. „Úplně mě to nadchlo,“ přiznává režisérka. „Přitom nešlo jenom o genderovou stránku věci, i když se mi zdá pozoruhodné, že v takové operaci sehrály klíčovou roli ženy. Hlavně to byla příležitost vyprávět příběh z perspektivy někoho s nohama pevně na zemi a postavit diváky na její místo. Jinak je to dost dramatický příběh sám o sobě.“ Herečku Jessicu Chastain pak musela režisérka nahánět osobně. Napoprvé totiž ústy pověřeného agenta odmítla. Živelná Maya v jejím podání je přitom třikrát lepší než konkurenční postava Claire Danes v seriálu Ve jménu vlasti, patří k největším kladům celkově hodně povedeného filmu a vynesla nominaci na Oscara. 

„Upřímně říkám, že natáčení pro mě bylo nejhorším zážitkem v životě. Strašně mě to zničilo,“ tvrdí Jessica Chastain. „Nevím, jestli to můžu prozradit, ale po několika měsících natáčení jsem se jednoho dne omluvila, odešla z placu a rozbrečela se.“ Na programu tehdy byly záběry vyslýchání zajatců, nebo přesněji řečeno mučení. Ty nakonec vyvolaly hodně negativních reakcí. Včetně neobvyklého kroku ředitele CIA Michaela Morella, který vydal prohlášení o tom, že „silnější metody výslechu“ také známé jako „mučení“ nebyly hlavním důvodem Bin Ládinova dopadení. 

Třicet minut po půlnoci je filmem s dokonalou atmosférou autentičnosti. Ale pořád je to jenom film, a jak se to všechno opravdu seběhlo, se nikdy úplně nedozvíme. Ne, že by to divákům vadilo, podívaná je to strhující. Ne, že by to vadilo kritikům, pozdvižení vyvolalo skoro všechno: od „nesprávné“ rasy filmových psů po údajný přístup filmařů k utajeným materiálům. Na film, který měl být původně o něčem (skoro) úplně jiném, to tedy vůbec není špatné. Michael Boal a Kathryn Bigelow totiž nejdříve chystali drama o neúspěšném pátrání po Bin Ládinovi a bitvě o Tora Bara. Během této vojenské operace na začátku války v Afghánistánu americká armáda zaútočila na Al-Káidu v horách, několikrát zachytila Bin Ládinův hlas na vysílačce, načež si ho nechala proklouznout mezi prsty.  

Dopadení Bin Ládina v roce 2011 ale všechno změnilo. Přepisování scénáře zabralo pět měsíců a Boal za to nedostal žádný extra honorář. Možná i proto by mu nevadilo, kdyby po úspěchu Třiceti minut po půlnoci vznikl prequel. Jak říká: „Nikdo nechce vyhodit dva roky práce oknem.“