Vikingové: Metrosexuálové z temného severu

Nebylo to zdaleka poprvé, kdy na sebe Seveřané upozornili zbytek Evropy. Ovšem právě masakr ve východoanglickém klášteře Lindisfarne v roce 793 založil jejich špatnou pověst, která trvá dodnes. V tehdejší Evropě totiž byli písma znalými jen mniši, kteří z více důvodů nekreslili zrovna přívětivý obraz pohanů ze severu. V devadesátých letech však historikové přestali číst dobové kroniky doslovně a mýtus o Vikinzích jako zaostalých válečnících začal pomalu brát za své.

Tedy loupeživé výpravy na jih Vikingové skutečně podnikali, byli však také velmi zdatní obchodníci. Jejich až šedesát tun těžké lodě zajišťovaly obchodní výměnu od Grónska po Gibraltar a Kaspické moře. Ze severu vozili mroží kly, kožešiny či jantar, a domů brali plné sudy vína. Osada, tedy vlastně město Haithabu na severu dnešního Německa, byla jedním z obchodních center raně středověké Evropy. 

Ve vikingském pojetí byla hranice mezi obchodem a pleněním samozřejmě dosti rozostřená: například zajatce, které odvlekli při svých výpravách, později „poctivě“ prodávali na trzích s otroky. Soustředili se pochopitelně na zboží, které v lodi zabralo nejméně místa, ale přinášelo největší zisk – také na drahé kovy, šperky a jiné luxusní zboží. To mnohdy také velmi zručně vyráběli, a to dokonce normovaně, takže se například zlaté náramky daly vážit v celých uncích. Inu, kdo by se ve víru smlouvání o cenu chtěl zdržovat přepočítáváním váhy zlata.

Vikingové si také každý den česali vlasy a každou sobotu si dopřáli koupel. Křesťané nad nimi právě z tohoto důvodu ohrnovali nos, protože hygiena pro ně byla znakem marnivosti, jednoho ze sedmi smrtelných hříchů. Z časů Vikingů se dochovala celá řada pověstí a legend, které podle všeho byly také hrány jako divadelní představení, například při pohřbech. Tento obyčej popisuje také arabský diplomat Ahmad Ibn Fadlan, který v desátém století zažil mnohadenní oslavy, kterými severští válečníci vyprovázeli zesnulého náčelníka na onen svět. Jeden předsudek Ibn Fadlanovo líčení ale přece jen potvrzuje: promyšlené zádušní obřady doprovázelo šokující množství alkoholu, divoká hudba a nespoutaný sex. 

Vikingské ženy měly na svou dobu mimořádně rovnoprávné postavení, mohly se například rozvádět. A byť byli Vikingové také otrokáři, vyznačovala se vikingská společnost prvky demokracie – náčelníci byli podřízeni sněmu kmene zvanému thing. Chce se tedy říct, že Vikingové byli v lecčem mnohem kultivovanější, než do dnešních dní zářící civilizace jejich současníků.