Samurajské bojovnice: Ženy s katanou v ruce

Samurajové byli vlastně obdobou evropských rytířů: z mlhy dávné minulosti se poprvé vynořují někdy v desátém století jako ozbrojený doprovod vládců, než se sami fakticky stali šlechtou. Od konce dvanáctého století to byli samurajské klany, které vládly zemi. Po sedm století se skutečná moc soustředila v rukou vojenského velitele šóguna, zatímco císař zastával spíše ceremoniální funkci.
Samurajové žili podle kodexu zvaného bušidó, neboli cesta válečníka. Mezi jeho hlavní principy patřila věrnost svému pánovi, čestné jednání, pravdomluvnost, odvaha a sebezdokonalování. Porušením pravidel (ale také smrtí pána) se bojovník stal róninem, neboli vyvrhelem, který alespoň v očích ostatních samurajů pozbyl cti. Nejtvrdším trestem pro toho, kdo sešel ze správné cesty, samozřejmě byla rituální sebevražda.

Role žen ve světě samurajů se v zásadě omezovala na vedení domácnosti a starost o děti či stárnoucí členy rodiny. Zpravidla také spravovaly rodinné finance a hospodařily s penězi na výzbroj, koně a vše ostatní, co bojovník potřeboval. Ve zlých dobách pak byly odpovědné za obranu domova po dobu manželovy nepřítomnosti. Ženy samurajů k tomu účelu nosily pod kimonem nůž zvaný kaiken a cvičily se v bojovém umění založeném na použití této zbraně.

Oficiálně bylo ženám zapovězeno věnovat se politice, ovšem mnohé matky, manželky či dcery vysoce postavených samurajů měly obrovský vliv na chod země. Téměř neznámým je však fakt, že některé ženy přímo oblékaly samurajskou zbroj. Byly mezi nimi dcery chudých farmářů i příslušnice nejvyšších tříd a do boje se vrhaly pro příslušnost k určitému klanu, z náboženského přesvědčení či jiných důvodů. Každopádně si podle historických pramenů co do válečnického umění a odvahy v ničem nezadaly s mužskými kolegy.