Městská džungle: Ve městě to žije

Kdo by to řekl: v průměrném evropském velkoměstě žije na dvacet tisíc různých druhů zvířat. A nejde jen o potkany a sýkorky, v centru Berlína lze po půlnoci potkat i divočáka. Vědci přitom dodávají, že ve městě se bude objevovat stále více divokých zvířat. Nad plachostí vítězí žaludek, přesněji řečeno lehce dostupná potrava, která se válí doslova na každém rohu. Takový odpadkový koš může být hotovou hostinou, na kterou v lese jen tak nenarazíte.

 

V zemědělsky využívané krajině shánějí hlavně malé šelmy a draví ptáci potravu jen velmi těžko. Nedozírné lány monokultur pochopitelně druhové diverzitě nepřejí a uživí jen omezený ekosystém. Například rozmanitost a populaci hmyzu decimují pesticidy, takže mezi poli žije relativně méně hlodavců a ptáků, kteří se hmyzem živí. Ani jestřáb z nich nevyžije.

 

Zato ve městě, tam je hej. Zvláště v zimě lidé zvířata rádi krmí, zejména zpěvné ptáky nebo zdivočelé kočky. Parky, opuštěné areály nebo střechy domů zvířatům poskytují útočiště, které je mnohdy daleko bezpečnější než díra v poli. Například v rozlehlých továrnách, hlavně v těch dávno zavřených, běžně žijí zajíci. Nehrozí jim tam, že se mezi zrezavělými ploty objeví myslivec nebo pes bez vodítka.

 

Městské prostředí však divoká zvířata proměňuje. Především ztrácejí plachost před lidmi a přizpůsobují svoje návyky civilizaci. Například lišky narozené ve městě by jen těžko obstály v lese – nejspíš by ani nevěděly, co jíst a kde to hledat. Sýkorky a slavíci mezi domy zpívají hlasitěji než v přírodě, aby překřičely hluk dopravy. Kosi zase napodobují vyzvánění telefonů a červenky se přeorientovaly na noční způsob života, pravděpodobně aby se vyhnuly lidem.