Klement Gottwald: Zabil ho strach

„Kléma ten má pod čepicí“, básnil kdysi František Halas. Syn svobodné matky z Vyškovska skutečně nemohl být žádný hlupák, když se z chudoby vyšvihl do čela státu. Samotář Gottwald trávil v mládí každou volnou chilku četbou. „Sedával nad knihami do dvanácti nebo dvou hodin,“ vzpomínala jeho tehdejší bytná. „Když ho v noci něco napadlo, nebyl líný vstát z postele, rozsvítit petrolejku a honem si to zapsat.“

 

Poměrně radikální sociální smýšlení jej dovedlo do čerstvě založené KSČ. Odešel agitovat do Banské Bystrice, kde začal úspěšnou kariéru levicového novináře. Mnohé nasvědčuje tomu, že tehdy ještě upřímně věřil v lepší budoucnost chudých a znevýhodněných. 

 

Mezníkem v Gottwaldově politické kariéře se stal rok 1925, kdy byl teprve jako osmadvacetiletý zvolen členem Ústředního výboru strany a jeho tajemníkem. Tři roky poté svrhl za pomoci Rudolfa Slánského, Václava Kopeckého a dalších „karlínských kluků“ dosavadní vedení strany, kterou ovládl i za cenu propadu voličského zájmu a masového odchodu členstva. V jejím čele měl zůstat celé následující čtvrtstoletí.KSČ přetvořil v duchu ruského bolševismu a plně ji podřídil Kominterně, kremelskému nástroji na ovládání komunistických hnutí po celém světě. V pomnichovské druhé republice byla KSČ zakázána a Gottwald utekl do SSSR. Začal pít, zároveň však za války upevnil svoji pozici ve straně a dosáhl uznání jako klíčová postava komunistického odboje i československých jednotek na východě. 

 

Po únoru 1948 se po Gottwaldovi pojmenovávaly ulice, náměstí a dokonce celý Zlín. Odchod na Hrad však znamenal zhoršení jeho alkoholismu i strachu z Moskvy, kterou z obavy o holý život po čtyři roky odmítal navštívit. Nejpozději po nálezu štěnice ve svém hradním bytě si byl jist, že Stalin sleduje každý jeho krok.