Divoká Austrálie: Svérázná příroda

V Austrálii a Tasmánii najdeme doslova všechny ekosystémy, od těch subantarktických přes vysokohorské po deštné pralesy. Zatímco ve středu kontinentu se rozprostírá vyprahlá poušť, severní pobřeží sužují tropické cyklony.

 

Posunem kontinentálních desek byla Austrálie před padesáti miliony lety odloučena od zbytku světa. Na kontinentu proto přežila celá řada tvorů, kteří jinde uvolnili scénu evolučně vyspělejším „modelům“. Například vačnatci a všech pět zástupců řádu ptakořitných, jejichž nejznámějším představitelem je legrační tvor jménem ptakopysk.

 

Ten také patří mezi nekonečnou řadu obyvatel kontinentu, kteří k obraně či útoku na člověka využívají nebezpečných jedů: Austrálie je jediné místo, kde žije více jedovatých hadů než těch neškodných. Celkem je téměř devět z deseti druhů rostlin, savců a pobřežních ryb v Austrálii endemických, neboli se nevyskytují nikde jinde.

 

Kontinent ovšem zásadně proměnil člověk. Mezi vědci se debatuje o tom, zdali už jeho příchod před šedesáti tisíci lety neurychlil nebo přímo nezpůsobil vymření australské pleistocénní megafauny, do které se řadí sedm metrů dlouhý varan, vombat o velikosti hrocha nebo podivná šelma, přezdívaná vačnatý lev. S Evropany se na konci osmnáctého století na kontinent dostaly kočky, lišky a samozřejmě králíci. Lidé začali přirozená prostředí postupně ničit ve velkém, ať už umělým zavlažováním, díky kterému vysychají řeky, či odlesňováním a těžbou rud.

 

Austrálie také zakouší největší dopad probíhajících globálních změn klimatu – katastrofická sucha i ničivé bouře jsou čím dál častější, odumírá Velký bariérový útes. Země si proto dobře uvědomuje svoji povinnost jedinečné přírodní bohatství ochránit. Ostatně se v ní nachází hned dvanáct míst, která vznikla bez přispění člověka a jsou zapsána do světového dědictví UNESCO.