Detektivové havárií 2. sv. války: Osudové lety

Když se řekne nehoda s dalekosáhlými důsledky, v našich končinách pomyslíme na smrt Milana Rastislava Štefánika, který v květnu 1919 zahynul i s dvěma italskými důstojníky a jedním mechanikem poté, co jejich letoun pravděpodobně ztratil v nízké rychlosti a za silného větru vztlak a zřítil se do pole. Od té doby se spekuluje, že mohl být sestřelen československými vojáky, kteří si italskou trikoloru na ocase spletli se značením nepřátelských maďarských letadel. Anebo Štefánika zavraždily cizí mocnosti či Edvard Beneš, se kterým byl ve sporu?

 

Nebýt pádu dvouplošníku Caproni, dějiny ČSR by se zcela jistě vyvíjely jinak. Stejně osudový byl také pád čtyřmotorového bombardéru Liberator v noci 4. června 1943 poblíž britské enklávy Gibraltar. „Když jsem dostoupal padesáti metrů, vyrovnal jsem, abych zvýšil rychlost,“ vzpomínal pilot letounu Eduard Prchal. „Knipl ale zůstal zaseknutý. Stroj se stále rychleji řítil do moře.“

 

Český pilot přežil jako jediný, přičemž se mezi šestnácti oběťmi katastrofy nacházel také Władysław Sikorski, předseda polské exilové vlády a velitel polské exilové armády. „Sikorski zavražděn Londýnem,“ psal o dva dny později nacistický plátek Völkischer Beobachter, a dodnes se najde mnoho lidí, kteří jeho verzi sdílí. Hnědí propagandisté si pochopitelně vymýšleli, vždyť nemohli znát žádné podrobnosti nehody. Ta ovšem skutečně vzbuzuje pochybnosti. První vyšetřování se žádného nesporného vysvětlení nedopátralo a o šestadvacet let později se podařilo pouze prokázat, že letoun stál na dráze bez dozoru a před letem do něj vstoupil neznámý muž.

 

Ti, kdo věří ve spiknutí, argumentují tím, že se Britové potřebovali zbavit Sikorského v zájmu zachování dobrých vztahů se Stalinem. Žádné důkazy nepodporují ani druhou teorii, podle které nechal Sikorského zavraždit jeho sok, generál Władysław Anders. Jak to tedy bylo doopravdy? Tuto a další letecké nehody z let druhé světové války otevře tým specialistů na programu Viasat History.