Cesta: I Cesta může být cíl

A ragorn hodně zhubnul, zarostl a zpustl. Jeho osobní hygiena poklesla na úroveň toho méně čistotného ze skřetů z Morie, ale nemůže za to. Viggo Mortensen proslavený rolí ve fantasy eposu Pán prstenů podle knih od J. R. R. Tolkiena se naplno vrhnul do další adaptace. Filmová verze drsného post-apokalyptického románu Cesta od Cormaca McCartyho měla premiéru už před zhruba čtyřmi roky. Sice neposbírala tolik ocenění jako její předchůdkyně s názvem Tahle země není pro starý, ale stále nepřestává fascinovat. Mortensen hraje zoufalého otce asi jedenáctiletého synka v příběhu s pochmurnou a bezútěšnou atmosférou věrnou knižní předloze. Společně kráčí světem, kde už nějaká lidskost prakticky neexistuje. Zato nechybí hladoví kanibalové. Mortensen proslul dlouho před natáčením Cesty tím, že se podobně jako slavný Daniel Day-Lewis do svých postav často úplně převtělí. Nejen to. Aragorn strávil velkou část Pána prstenů na koni, protože Mortensen je vášnivý jezdec. Ale stejně rozhodně si herec stál i za nápadem, aby Aragorn mluvil v elfštině. Klíčové tetování jeho ruského gangstera z Východních příslibů se dostalo do scénáře až poté, co si Mortensen o tématu přečetl knihu. Před natáčením navíc tři měsíce sám s batohem na zádech poznával Rusko v okolí Moskvy, Petrohradu a na Urale. 

„Každý příběh vám naznačí, co je třeba podniknout. Stačí se na něj podívat a hned je to celkem jasné. Kvůli Východním příslibům bylo třeba zapracovat na autentickém přízvuku. V tom, jak daleko se dá zajít, neexistuje žádná hranice,“ tvrdí Mortensen, který kvůli zatím poslednímu filmu The Two Faces of January studoval antickou řečtinu.Během natáčení Cesty zase přišel na poměrně zajímavý způsob, jak se sblížit se svým filmovým synem, dětským hercem Kodim Smitem-McPhee. Chroustali spolu cvrčky. 

„Bylo třeba ho podpořit. Čím si musí herci projít, aby se dostali do role, je podle mě neuvěřitelné,“ říká Hillcoat. „Existují různé školy herectví. Jedna se třeba zabývá metodickým hraním. Dalo by se říci, že tomu se hodně věnuje i Viggo, a přitom to tak často nebývá. Čím déle pracuji s herci, tím jasněji si uvědomuji, že existuje tolik přístupů k herectví, kolik je osobností.“ „Samozřejmě, že jsme si nastavili hranice. Nechtěl jsem, aby Viggo vyhladověl až do bodu, kdy to bude odvracet pozornost od toho, co se ve filmu děje mezi otcem a synem,“ pokračuje Hillcoat. 

„Ale dívat se na někoho, jak se přes přísný zákaz plavání vrhá bez jištění do ledového oceánu s nebezpečnými proudy, zatímco kaskadéři krouží kolem něho na vodních skútrech, je dost intenzivní zážitek. Nebo možná spíše dost děsný. To je ten vysoký stupeň odhodlání, jaký uvidíte ve Viggově herectví. Je neuvěřitelný.“    

Dramatické Cestě se nedá upřít, že má nečistokrevnou westernovou krev. To platí i pro všechny ostatní Hillcoatovy filmy. Režisér na sebe poprvé upozornil násilným australským westernem Proposition podle scénáře Nicka Cavea. Na spolupráci po Cestě znovu navázali opět hodně násilným prohibičním ne-westernem Země bez zákona. Cestu ve snaze zachytit zkáze podléhající poetiku příběhu. Hillcoat natočil v bývalé průmyslové oblasti v okolí Pitsburghu.

Filmaři navíc netradičně čekali na déšť místo slunce. Když už svítilo, neměli zrovna velkou radost, protože to znamenalo více práce. Sluneční paprsky do apokalypsy nepatří a musely se odclonit.